Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Úvod

 

 Každé kulaté výročí je vítaným důvodem k malému zastavení a ohlédnutí za vykonanou prací. Ne jinak je tomu i v řadách dobrovolných ochránců našeho majetku – hasičů, mezi nimiž nechybějí ženy ani mládež.

 

Činnost

 

 Nemalou zásluhou hasičů je preventivní činnost proti ohňům a velkým požárům. Každoročně naše společnost přichází nedbalostí, lajdáctvím i lhostejností některých jednotlivců o značné hodnoty. Mnohé škody nelze v některých případech vyčíslit – neboť životy lidí jsou nenahraditelné. Základní organizace Svazu dobrovolných hasičů v Havlíčkově Borové vzpomíná letos 120. výročí svého založení. Obecní háky, voznice, sudy na vodu i další hasební nářadí jsou již němými svědky proti dnešní technice. Ani kronika nemůže dopodrobna vyprávět o práci všech dobrovolných předchůdců i současníků. Proto se na chvíli pozastavme a ohlédněme se na dobu 120 let, kterou věnoval hasičský sbor k záchraně hodnot i lidských životů.

 

 Borová – Borová Rudná – Borová u Přibyslavi – Havlíčkova Borová všechny tyto názvy obce nemohou zahladit stopy požárů. Borová byla jako žádná jiná obec okresu stíhána častými a hrůznými požáry, jenž ničily v okamžiku nejen majetek a životy obyvatel, nýbrž zahlazovaly i všechny stopy minulého života kulturního. Oheň jenž jednou strávil faru, jindy zachvátil kostelní věž a posléze zasáhl školu a zajisté i neuvědomělost a lhostejnost starých generací, jenž neuměli chápat a ocenit význam současných dokumentů pro budoucnost, jsou příčinou, že pátrajíce po minulosti Borové, musíme se buď uchylovat k dějinám českým nebo čerpat z archivu panství Polenského s nímž osudy obce byly po několik století spjaty.

 

 Za zhoubného požáru 8.září 1886 zničen byl školní archiv a s ním všechny písemné památky, pokud se k tomuto dni zachovaly. Z popela bylo vytaženo jenom několik ohořelých listů staré kroniky. Pokroková myšlenka – založit dobrovolný požární sbor zrodila se v Borové uprostřed 70. let předminulého století. Občané vidouce škody, působené častými požáry, počali uvažovat o prospěšnosti zřízení požárního sboru. Založení sboru urychlily požáry 10.září 1886 při němž padly ohni za oběť 62 domů a požár 13.února 1887 kde shořelo 32 domů. Kronika uvádí souhrnně 96 budov s veškerými hospodářskými staveními a školou.

 

 „Víte co napsal pan učitel Březina, který působil na zdejší škole o požáru, kde uhořely dvě osoby, Jan Zelený a jeho žena Marie.“

 

 Cituji několik vět jeho zápisu: „Borová, ta velká labuť jejíž hlava borovský kostelíček jejíž srdce škola a její křídla na dvě strany roztažená shořela. Ráno v neděli 13.února šli lidé do Borové do kostela a když sestupovali z okolních vrchů spatřili tu děsivou mezeru 32 komínů strmělo z ruin bez střech a ze zbylých zdí se ještě kouřilo, i ta škola je dnes chladná, pustá a krom 4 rozpukaných stěn a popela tam již nic není“, tolik část zápisu.

 

 A tak již 27.února 1887 svolal starosta obce Josef Dejmal schůzi lidu, kde Jan Hruška, řídící učitel zdejší školy, přesvědčivými slovy vybídl přítomné, aby přistupovali za členy činné nebo přispívající. Mluvil o nutnosti této práce v obci a končil slovy zaznamenanými v kronice: „Ne v povídání a ve slibech, ale ve skutcích buď pokrok náš.“

 

 Do prvého výboru byli zvoleni:

· Jan Hruška – ředitel školy

· Karel Březina – mlynář

· Josef Musil – rolník

· Josef Dejmal – starost

· Ignác Bukovský – učitel

· Jakub Tonar – rolník

· Josef Žák – švec

· Severin Flašner – vinopalník

· Josef Zach – rolník

· Jan Říčan – barvíř příze

V krátké době byla zakoupena dvouproudá stříkačka od firmy R.A. Smekal z Prahy za 904 zlatých a 200m hadic. Ve výroční den nešťastného požáru 10.září byla podle tehdejšího zvyku stříkačka posvěcena. Výbor objednal od firmy R.A. Smekal 30 kusů výzbroje, 30 kusů obleků, naviják hadic a 3 lezecké žebříky. První hasičský ples se konal 21.ledna 1888 a spolkové pokladně vynesl 30 zlatých a 68 krejcarů. 30.května 1888 bylo první cvičení hasičského sboru. První křest ohněm, jak uvádí kronika, byl při požáru 30.června 1888 u rodinného domku Antonína Tománka. V témže roce zasahoval sbor u 5 požárů v okolí Borové. Finanční úhradu na opatření hasebního nářadí a výstroje družstva získával sbor z darů a výtěžků plesů a veřejných vystoupení. Mezi dárci čteme v kronice jména pojišťoven Zemský výbor, Zemská hasičská jednota v Praze, ale i Jeho veličenstvo ředitelství velkostatku hraběnky Clotildy Clam-Gallasové.

 

 V roce 1892, 27.dubna, vyjeli hasiči k největšímu požáru v dějinách sboru do Krucemburku, tohoto nešťastného dne skoro celé městečko lehlo popelem.

 

 Po založení sboru vznik požáru ohlašovali sboroví trubači neboli, jak je v kronice psáno: Hudci. Hudci též svolávali svými polnicemi, někde zvanými burcovkami sbor ku cvičení. Škoda, že už poslední z hudců spí svůj věčný sen na borovském kopci. Bylo by zajímavé pro dnešní mládež troubení hudců a trubačů svolávání k ohni.

 

 V roce 1912 k 25. výročí trvání sboru byl v Borové uspořádán župní sjezd za účasti 31 sborů chotěbořské župy, ke které v tu dobu náš sbor patřil. Při slavnosti obdrželi: Jan Hruška, Josef Tonar a Josef Nejedlý čestné diplomy. Dne 15. srpna 1916 zemřel zakládající člen sboru a řídící učitel Jan Hruška. S jeho odchodem upadla činnost sboru. Pohřbu zakládajícího člena sboru v Borové se zúčastnilo velké množství lidí, i zástupci župy chotěbořské.

 

 V roce 1928, při oslavách 40. výročí založení sboru se konal sjezd Župy „Havlíček“ 114 v Borové. Při slavnostním průvodu byla defilé sboru před novým župním praporem. Oslava 40. výročí založení sboru byla spojena s okrskovým cvičením. Na něm, vedle dnes již obvyklých cvičení s požární technikou byla provedena cvičení se sekyrkami a žebříky za hudebního doprovodu. Jak uvádí kronikář, tato cvičení se obecenstvu líbila. Fotografie z tohoto cvičení jste mohli vidět na výstavě, při nedávných oslavách Karla Havlíčka.

 

 V roce 1928 byla zakoupena nová motorová stříkačka od firmy R.A. Smekal za 32 688 Kč, k tomu 100m hadic za 2000 Kč. Stříkačku zaplatila místní záložna, sbor jí splácel z výtěžků sborové činnosti.

 

 V roce 1929 přišel do naší obce 1. lékař. Sbor se chápe příležitosti, aby za jeho pomoci utvořil samaritánské družstvo. O tuto ideu byl největší zájem mezi omladinou. Škoda, že na výstavě fotografií při Sjezdu rodáků není žádného pamětníka, který by je poznal.

 

 Dřevěný vodovod vedený ze sádky na horní obci sloužil po dlouhá léta. Lidé se zásobovali vodou z 5 dřevěných kašen. Voda přitékala dřevěnými vrtanými trubkami, zakopanými v zemi. Kovový vodovod byl postaven v roce 1930. Tento rozvod vody a postavením hydrantu v obci byly dobrým pomocníkem sboru, při požárech a cvičeních. Škoda, že už jsou převážnou měrou hydranty zničeny.

 

 V roce 1947 oslavil sbor 60. výročí svého vzniku. V té době zůstal jediným pamětníkem založení sboru a nejstarším hasičem v Čechách, jak o něm bylo psáno v tisku, Josef Tonar, tehdy 91-letý. Tento poslední člen zakládajícího sboru zemřel 8.března 1948 ve věku 92 let. Jistě naši hasiči dříve narození si na něho pamatují.

 

Za 60 let činnosti sboru se mnohé změnilo. Původní stroj 4-kolová stříkačka byla nahrazena motorovou stříkačkou, změnil se výcvik i požární technika. Stále naléhavěji se jevila potřeba sanitního vozidla. Stálo to mnoho práce a přesvědčování, než se záměr uskutečnil a obecní úřad dal v roce 1947 povolení k zakoupení sanitky pod podmínkou, že sbor uhradí celou potřebnou částku. Snaha o sanitku zaujala vyšší složky a na jejich přímluvu byla ministrem zemědělství přidělena do Borové sanitka úplně zdarma.

 

V roce 1975 dostala základní organizace novou stříkačku PPS12R, která nahradil dosavadní DS16. V roce 1982 nám byl okresním výborem přidělen cisternový vůz CAS25. Bylo dbáno, aby se co nejvíce členů s touto novou technikou dobře seznámilo a v případě potřeby jí umělo využít.

 

Práci sboru velmi stěžovala nevyhovující hasičská zbrojnice, kde bylo hasební nářadí umístěno od založení sboru. Toto stavení jako jedno z posledních v obci kryté šindelem zchátralo a byla provedena demolice. Požární výzbroj byla přestěhována do přístřešku u školy, který původně sloužil za garáž autobusu. Ale svou velikostí a vlhkostí nevyhovoval umístění požární techniky, až v roce 1968 bylo přistoupeno k stavbě nové zbrojnice. V současné době je zde umístěna veškerá požární technika a místnost pro schůzovou činnost.

 

V obci je věnována příkladná péče dětem a mladým lidem. Základy práce s mládeží byly položeny v roce 1983. Naši činnost si nedovedeme představit bez podpory našich žen. Na výroční schůzi 1982 bylo založeno družstvo žen. Toto družstvo se aktivně podílí na všech úkolech společně s muži. Zúčastňují se všech okrskových cvičení a odnášejí si dobré umístění. Jsme hrdi na to, že v našich řadách stojí ženy - matky – které své úkoly zastanou v zaměstnání, v domácnosti i u stříkačky, jak se dá lidově říci. Proto i jim patří při této slavnostní události srdečný dík a obdiv.

 

90-leté a 100-leté trvání hasičského sboru v obci jsme si připomněli v roce 1977 a 1987. Při dopolední slavnostní schůzi byli členové i veřejnost seznámeni s historií i současným rozvojem požární techniky. Naší základní organizaci bylo při oslavách uděleno „Čestné uznání“ za docílené dobré výsledky práce ve sboru.

 

V roce 2003 zahájil obecní úřad stavbu nové hasičské zbrojnice. Jsou zde 2 garáže pro techniku, 2 společenské místnosti pro činnost sboru a veškerá sociální zařízení. V poschodí bude jeden kompletní byt. Náklady na postavení budovy k 1.12.2006 činí 4 283 876 Kč. Stavba je před dokončením, zbývají dodělat některé drobné úpravy, jako je bílení nebo úprava přilehlého okolí budovy. Ze stávající hasičárny bude po vystěhování postaveno několik malometrážních bytů. Celkově bude v celé budově 12 bytů. V současné době čítá naše základní organizace 134 členů. Příkladná je spolupráce s Úřadem městyse při dokončování prací na nové zbrojnici. Ani ostatní činnost při různých oslavách v obci není zanedbatelná.

 

Naše základní organizace opírá svou činnost o dlouholetou tradici a dále pak o celou řadu zkušených a obětavých pracovníků a funkcionářů. Všem těm známým i neznámým našim předchůdcům budiž vzdána čest a nehynoucí úcta jejich památce. Podrobný výpis všech požárů by nebyl účelný a únosný, neboť většina akcí se pravidelně opakuje.

 

Závěr

 

Co říci závěrem? Je naší povinností všem členům organizace poděkovat za jejich obětavou práci s přáním, aby v této záslužné činnosti vytrvali. Děkuji za pozornost